Home Kontakty Tisk
 
  Brána Trojzemí Hrádek nad Nisou
 
Hrádek nad Nisou
x

Nová kniha o Hrádku aneb 30 zastavení

datum zveřejnění: 3.11.2017 zdroj: Vít Štrupl

 

Při městských slavnostech byla slavnostně "pokřtěna" nová výpravná kniha Hrádek nad Nisou – Vyprávění o městě a lidech. Přinášíme rozhovor s autorem textů Markem Řeháčkem. Knihu můžete zakoupit v hrádeckém informačním centru, případně, pokud máte do Hrádku nad Nisou daleko, si ji můžete objednat emailem na infocentrum(zavináč)branatrojzemi.cz.

 

Letošní hrádecké slavnosti vrcholily koncertem Hany Zagorové a křtem nové knihy Hrádecko – Vyprávění o městě a lidech, které se stala oblíbená zpěvačka kmotrou. Autorem textu knihy je v Hrádku dobře známý Marek Řeháček. Ceněné kresby Petra Ferdyše Poldy jsou tentokrát doplněny fotografiemi Víta Štrupla, Romana Sedláčka a Jana Pikouse. A na mnoha stranách najdete reprodukce dobových pohlednic a starých fotografií, které dokreslují náladu Hrádku před sto a více lety, ale i fotografie z let osmdesátých a devadesátých, na kterých je vidět, jak se Hrádek rychle mění. Poslední kapitoly knihy jsou pak věnovány jednotlivým okrajovým částem města.
Slovo v rozhovoru dostává Marek Řeháček:

Na tuto otázku jsi určitě odpovídal už mockrát, ale přesto: kdy a čím vlastně začalo tvoje psaní?
Na to si mohu vzpomenout poměrně přesně. Já byl už od dětství fascinován Knihou o Jizerských horách od Míly Nevrlého, a ta mne nadchla tolik, že jsem si v nějakých svých šestnácti letech usmyslel, že musím napsat svoji Knihu o Ještědských horách (smích). A začal jsem tak sbírat informace o drobných památkách v lesích, které pak začaly někdy v roce 1994 vycházet v libereckých novinách. A právě Míla Nevrlý, ona dobrá sudička mé tvorby, mne ve stejné době doporučil vydavatelům nově vzniklého Kalendáře Liberecka. Kalendář Liberecka v roce 1995 vydával první drobnou propagační publikaci pro Hrádek nad Nisou, a oslovil mne, jestli bych jí nezkusil napsat. S nafouklým sebevědomým jsem tehdy nakráčel do kanceláře tehdejšího starosty města Milana Faltuse a slíbil, že text napíšu. Tak vlastně začala moje literární tvorba. Nebýt Hrádku, třeba bych skončil u těch pomníčků na Ještědu a víc už nikdy nenapsal.

Po několika brožurách o Hrádku přišla v roce 2001 velká kniha Hrádecko – krajina na Nise. Náklad byl 2000 ks, přesto byl během asi sedmi let rozebrán. Překvapil vás s Ferdyšem zájem o knihu? Čím si vysvětlujete obecně zájem o vaše knihy?
Hrádek je v tomto ohledu na Liberecku naprosto fenomenální město a já to trochu více vysvětluji i v nové knížce. Na to, jak málo se ještě před dvaceti lety vědělo o zdejší minulosti, byli místní vždy velcí patrioti – být Hrádečák, to už něco znamená. Jakoby zdejší lidi čekali, že jim ta důvěrně známá místa opět někdo zaplní příběhy, které byly často zapomenuty. To jsme v těch všech knížkách a článcích dělali, a to tak, aby to bylo čtivé pro všechny lidi, nejen pro odborníky na historii. A Hrádečáci nám v tom mohutně pomáhali. Možná právě z toho asi pramenil ten poměrně značný zájem, který samozřejmě mile překvapil a nastartoval naši tvorbu i jinde v kraji. Naší výhodou byla také téměř trvalá podpora města, starostové Milan Faltus, Martin Půta i Josef Horinka naší tvorbě fandili a to nám často otevíralo i dveře nejen k hrádeckým pamětníkům, ale třeba i do archivů.

V posledních letech jste k tandemu Řeháček – Polda přibrali fotografa Jana Pikouse. Co vás vedlo k tomu přidat do knihy ke kresbám ještě fotografie?
Zprvu jsme s Ferdyšem naše knížky o Hrádku dělali jako moderní obdobu překrásné monografie ČECHY, která pod vedením Aloise Jiráska vznikala na počátku 20. století. K Liberecku tehdy psal texty turnovský Josef Vítězslav Šimák a ilustrace dělal známý výtvarník Liebscher. Šimák se s Liebscherem toulali zdejší krajinou a my šli vlastně v jejich stopách. Bylo to tedy takové retro, spíše jednorázová nostalgie. Víme, že doba se vyvíjí a lidé i pod vlivem moderních technologií chtějí v knížkách i barevné fotografie, určitou klipovitost, nečtou texty od začátku až do konce, ale spíše napřeskáčku. Přibrání Honzy do tvůrčího týmu přineslo nejen větší podíl současných fotografií, ale paradoxně právě posílení jejich retronálady, protože Honza miluje a sbírá staré pohlednice, které do knih také rádi používáme. Myslím, že tento pestřejší výsledek čtenáři oceňují.

Pojďme k nové knize o Hrádku. Čím se liší od té předchozí?
Ta knížka sice vychází ze všeho, co jsem o Hrádecku předtím napsal, ale nová je především kvůli tomu, že je zcela jinak pojatá. Snažili jsme se v ní zachytit nejen důležité momenty z hrádecké historie, ale je v ní také minulost nedávná a taktéž střípky z ryzí současnosti. Vedle toho zde máme na tři desítky zastavení, tedy příběhů vážících se přímo ke konkrétním místům v Hrádku – významným, jako je například náměstí, ale i méně známým. Je to tedy i takový průvodce. Navíc jsou zde prezentovány všechny objevy posledních deseti let, které Hrádek začadily mezi nejstarší sídla v kraji.

Pokud má někdo knihu z roku 2001, má smysl, aby si kupoval i novou?
Vznik knížky inicioval starosta Pepa Horinka a ředitel Brány Trojzemí Víťa Štrupl a původně měla vzniknout především proto, že se řada lidí ptala po vyprodané publikaci Hrádecko – krajina na Nise. Ale když se podívám na konečný výsledek, je to zcela odlišná kniha, obsahem i vzhledem. Jsou v ní nové dějiny města, řada objevů, ale upravena a doplněna byla i místa, o nichž jsme v minulosti věděli málo či zhola nic. Těch nových informací je tam skutečně hodně. Zcela jinak jsou pojaty ilustrace; myslím, že pro milovníky Hrádku je tam řada lahůdek v podobě dobových fotografií a pohlednic. Neustále jsem překvapován kolik lidí se třeba v Liberci, Jablonci i jinde hlásí k tomu, že jsou z Hrádku. A i pro ně by taková knížka mohla být zajímavá jako určitá relikvie z rodiště, kde je minulost spojena se současností.

Jak vlastně kniha vznikala?
Bolestně, a to zejména kvůli značnému rozsahu. Hrádečtí mají prozatím největší a nejtěžší – a to i vahou papíru skoro tři kila – knihu, jakou jsme kdy dělali. Sběr dat trval více jak rok a závěr byl doslova hektický pro celý autorský tým, kam samozřejmě musím zařadit i lektora a fotografa Víťu Štrupla, fotografa Romana Sedláčka, redaktora Honzu Pikouse, korektora Marka Sekyru a konečně i grafiky Pavla Akrmana a Pavla Černého. Problém byl v tom, že všichni kolegové mohli svoji práci začít dělat až když jsem uzavřel texty a to bylo vlastně až v červenci. Snad bych právě zde měl vyzdvihnout a ocenit především jejich trpělivost a úsilí. Slíbili jsme starostovi, že kniha bude na Hrádecké slavnosti, a jakkoliv to občas vypadalo poměrně dramaticky, jsem moc rád, že jsme slib nakonec splnili.  

Překvapilo tě něco při tvorbě nové knihy? (myslím nové informace, tvoje „objevy“ apod.)
Těch drobných objevů je v knize popsána celá řada. Řada věcí se navíc hezky propojila od té doby, co máme k dispozici informace o tom, kdo kdy v jakém domě v Hrádku bydlel či jaké měl povolání. Navíc dnes vidíme do půldruhého století starých katastrálních map. Kdysi jsme jen tušili, kde co stálo, dnes to víme včetně jména majitele. Jednou z věcí, které mne opravdu překvapily, byly pruhy saského území, které se kdysi táhly až do míst, kde je dnes horní zeď hrádeckého hřbitova a naopak pruhy českého území, včetně několika ostrůvků, které byly na druhé straně, daleko za dnešním Kopaczówem. Zaujalo mne také to, jak málo je stále probádáno hrádecké hornictví, třeba se má za to, že povrchově se na Kristýně začalo těžit až po válce, ale vypadá to, že první pokusy o lomovou těžbu byly ještě za první republiky. Myslím, že i novější dějiny Grabštejna ještě mohou překvapit, málo se například ví, že zde léta žil mladý Franz hrabě Clam-Gallas a možná někdy vylezou na povrch nějaké ty zasuté šlechtické příběhy s pikantním nádechem…

Má vaše nová kniha nějaká „nej“?
Ano, jak jsem řekl: je to zatím nejtěžší kniha, na které jsem měl možnost se doposud podílet (smích).

V Hrádku nad Nisou tradičně představujete na podzim knihy vašeho „týmu“. Která bude tou další?
Jsem opravdu rád, že „naši Hrádečáci nám rozumějí“. Rád se sem vracím, i když je pravda, že poslední dobou spíše jezdím na koloběžce ještě kousek dále do Žitavy. Tam vytváříme pro HRÁDECKO naše vlastivědné příběhy pod názvem Okénko k sousedům. Společně s dalšími texty by z nich snad již příští rok měla vzniknout publikace Žitava – tajuplná a podmanivá. Bude takovou trochu sestřičkou nové knížky o Hrádku… Pochopitelně menší a mladší (smích).

Kniha Hrádecko – Vyprávění o městě a lidech je v prodeji v informačním centru Brána Trojzemí. Má 432 stran, velký formát A4 a je plnobarevná. Prodejní cena je 630 Kč.

 

 
           © 2009-2017 Brána Trojzemí